Ahoj, jmenuju se Lukáš a mou vášní JÍDLO,...

​

..vaření, objevování nových chutí, vytváření a sbírání receptů, ale stejně jako každý jiný jsem taky občas
lenoch a hledám rychlé řešení - no, nalijme si čistého rána a řekněme si, kdo z nás občas nesáhl po čínské polévce, že?

 

Myslím, že jídlu jsem propadl už jako dítě, kdy jsem téměř každý volný víkend trávil u své prababičky, skvělé kuchařky a zahradnice, která měla tu největší trpělivost na světě, vždy přivítala dětské ručičky a zvídavé otázky při vaření i na zahradě a nebylo vaření,

u kterého bych nemohl asistovat stojíc na dřevěném štokrlátku, aby mi nic neuteklo. 

 

Ani moje mamča nebyla pozadu, páč v mých školních letech pracovala jako servírka v italské pizzerii a tudíž stolek uprostřed celé restaurace mi byl druhým pokojíčkem, do kterého jsem s nadšením zavítal pokaždé, kdy skončil ve škole. Sice jsem si měl zde dělat úkoly, ale věř mi - neuteklo mi žádné jídlo, které se vynášelo z kuchyně. Všechny ty kvalitní ingredience, neodolatelné chutě a vůně lahodící čumáku jsem měl přímo před sebou.

​

Věřím, že i tohle byla ta doba, kdy jsem se rozhodl jít na gastronomickou školu s úmyslem, že zůstanou v kontaktu s výborným jídlem, ale byl to fičák, protože už v průběhu studování jsem začal pracovat jako číšník, poté jsem se stal barmanem

a občas se nachomýtl i v nějaké té kuchyni. 

​

Bohužel, z důvodu, že práce v gastronomii je více než náročná jak fyzicky (ano, mluvím o těch šestnáctkách na nohou), tak i psychicky (né každý host je sladký jako medík), tak jsem se pracovně přemístil do marketingu, avšak hlavou zůstal stále spojený s jídlem a každou svou volnou chvíli trávil v kuchyni nebo restauraci. A tomu je tak i doposud, ale s rozdílem, že v kuchyni trávím čím dál tím víc času a už si více vybírám místa, kde slupnout nějakou mňamku. 

​

A svým příběhem se dostáváme k teď a tady, kdy jsem se rozhodl,

že svou cestu jídla bych chtěl začít sdílet s podobně smýšlejícími lidmi, tedy milovníky jídla - tebou!

​

A aby bylo jednodušší si moje myšlenky, postřehy a nápady

ještě lépe představit, tak jsem se začal učit fotit, protože text

dokáže popsat hodně, ale jsou věci, na které ani slova

neexistují - ne nadarmo se říká, že jíme očima. 

​

Ještě nemáš dost informací? Tak pojďme na bonusovku - jak už víš, tak moje záliba je jídlo.. a kde v Evropě mají to nejlepší?

No přece v Itálii! Ano, už je to téměř dva roky, co jsme si zabalili kufry a malým autíčkem (Fiatem 500) jsme se společně s přítelem

a naším bafikem odstěhovali na Sicílii, kde nejenom já čerpám inspiraci z italských surovin, ale Shadow, náš pes, dokáže poznat prosciutto už podle zašustění papírového sáčku, jaká to šikula, že? 

​

A dost už o mně, pusťme se do vaření!

​

Tak co za recept dnes vyzkoušíš?